Důvodová zpráva k návrhu zákona č.374/2007 Sb.

DŮVODOVÁ ZPRÁVA


I. Obecná část
Účelem předkládané novely zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je především zajištění transpozice právní úpravy směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a směrnice Rady 91/439/EHS a zrušení směrnice Rady 76/914/EHS, ve znění směrnice 2004/66/ES, do českého právního řádu. Tato směrnice poprvé komplexně v rámci práva ES upravila oblast zdokonalování odborné způsobilosti řidičů vybraných skupin silničních vozidel, jež byla dosud upravena jen vnitrostátními právními předpisy některých členských států EU.
V souladu s obsahem uvedené směrnice se navrženou novelou tedy nově upravuje celá oblast zdokonalování odborné způsobilosti některých řidičů, především jde o řidiče nákladních vozidel a autobusů (skupiny a podskupiny řidičských oprávnění C1, C1+E, C, C+E, D1, D1+E, D a D+E). Tito řidiči mají povinnost procházet zdokonalováním odborné způsobilosti již podle stávající právní úpravy, to ale má výrazně odlišný časový rozsah a částečně též odlišný obsah, než jaké stanoví směrnice.
Zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „autoškolský zákon“), jak již výše uvedeno, obsahuje v platném znění právní úpravu zdokonalování odborné způsobilosti řidičů. Konkrétně se upravuje způsob a rozsah zdokonalování odborné způsobilosti řidičů soustředěně v části páté zákona v ustanoveních § 46 až § 52. Jde o ustanovení týkající se školení, kterým se zdokonaluje odborná způsobilost vybraných skupin řidičů (resp. řidičů vybraných skupin silničních motorových vozidel), přezkoušení, jímž je školení zakončeno a úpravu vydávání a obsahu osvědčení profesní způsobilosti řidiče osvědčující úspěšné absolvování školení v rámci zdokonalování odborné způsobilosti.
Stávající platná vnitrostátní právní úprava je nicméně obsahem (tedy především věcnou náplní zdokonalování), formou a časovým rozsahem školení, obsahem a podobou zkoušek, ale i skupinami řidičů, jež mají povinnost podrobovat se zdokonalování, a též charakterem a platností osvědčení profesní způsobilosti řidiče, významně odlišná od právní úpravy směrnice.
Povinnost transponovat příslušnou komunitární právní úpravu (v tomto případě směrnici 2003/59/ES) do vnitrostátního právního řádu vyplývá pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii, resp. z primárního práva Evropských společenství. Je proto nezbytné i v případě směrnice 2003/59/ES zabezpečit řádnou transpozici úpravy směrnice do našeho právního řádu, konkrétně do zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a některých dalších souvisejících právních předpisů, což je právě cílem předloženého návrhu zákona.

Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Navrhovaná novela zákona mění především celou část pátou zákona č. 247/2000 Sb. a zcela nově koncipuje zde již obsaženou úpravu zdokonalování odborné způsobilosti některých řidičů tak, aby byla konformní s požadavky vyplývajícími z úpravy již zmíněné směrnice 2003/59/ES.
Nová úprava v úvodu v zájmu jednoznačnosti definuje pojem zdokonalování odborné způsobilosti řidiče a zároveň jej – plně v souladu s rozsahem komunitární právní úpravy – vymezuje i rozsahem osob - řidičů, jež jsou povinni se mu podrobit, a to nejen z hlediska vozidel, která řídí, ale i podle jejich usazení nebo podle usazení jejich zaměstnavatele, silničního dopravce.
Zdokonalování odborné způsobilosti bude nově v souladu s úpravou směrnice rozděleno na
a) vstupní školení (směrnice uvádí pojem výchozí kvalifikace), jehož absolvováním se získaná odborná způsobilost k řízení zdokonalí poprvé a zároveň řidič získá průkaz profesní způsobilosti řidiče, který ho opravňuje společně s řidičským oprávněním k řízení příslušného silničního motorového vozidla, a na
b) pravidelné školení, jež pak získané vědomosti a dovednosti v pravidelných intervalech prohlubuje a je zakončeno vydáním nového průkazu navazujícího na předchozí.
Dosavadní právní úprava takto zdokonalování nedělí, svým rozsahem a obsahem je však stávající úprava zdokonalování odborné způsobilosti řidiče bližší navrhovanému institutu pravidelného školení.
Vstupní školení má řidičům formou výuky a výcviku pomoci získat některé nové znalosti a dovednosti (jak obecné, tak týkající se řízení vozidla, k jehož řízení je třeba příslušné skupiny řidičských oprávnění) a dále prohloubit znalosti a dovednosti řidičem již získané v rámci výuky a výcviku k získání řidičského oprávnění. Ze dvou možností podoby vstupního školení, které nabízí členským státům na výběr směrnice v čl. 3 odst. 1 písm. a) (účast na kurzu + zkouška; jen (náročnější) zkouška), musela být při vnitrostátní transpozici převzata forma slučující účast na kurzu s následnou zkouškou a to z těchto důvodů:
a) Při transpozici směrnice byl zvolen způsob získávání výchozí kvalifikace řidičů, který vychází z existujícího systému získávání řidičského oprávnění a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů zavedeného platnými právními předpisy ČR. Pokud by byla zvolena druhá směrnicí nabízená varianta získávání výchozí kvalifikace (pouze zkouška), znamenalo by to zásadní systémovou změnu, kterou by nebylo možné realizovat v rámci navrhované novely, ale pouze rozsáhlejší koncepční změnou zákona č. 247/2000 Sb.
b) Ministerstvo dopravy bylo zároveň vázáno i omezeným časovým rámcem pro transpozici směrnice, protože bez urychleného dokončení transpozice by čeští řidiči nákladních vozidel a autobusů nebyli od září 2008, resp. od září 2009, držiteli dokladu, který by je opravňoval (vedle řidičského průkazu) k řízení těchto vozidel na území Evropské unie.
c) Dva způsoby získání výchozí kvalifikace řidiče uvedené v předmětném ustanovení směrnice se navzájem vylučují - členský stát tedy může při transpozici do vnitrostátního práva zvolit pouze jeden z nich, nikoliv oba současně s možností volby např. řidiče.
d) Pokud by byla pro transpozici zvolena varianta výchozí kvalifikace zahrnující pouze zkoušku bez povinné účasti na kurzech, musela by tato zkouška v souladu s požadavkem směrnice být podstatně delší (celkem více než 5,5 hod., z toho 100 minut praktické zkoušky), obsahově náročnější a přísnější, než zkouška ve variantě výchozí kvalifikace slučující účast na kurzu se zkouškou. Taková podoba získání výchozí kvalifikace by výrazně znevýhodňovala řidiče s nižším dosaženým stupněm vzdělání, u kterých lze většinou předpokládat, že by nebyli bez nějaké formy proškolení schopni zkoušku úspěšně složit.
e) Zavedení získání výchozí kvalifikace pouze absolvováním zkoušky by nevedlo k odbourání nově zaváděného institutu školícího střediska, které bude potřeba zachovat pro zajištění pravidelného školení, jak ostatně požaduje i směrnice. Funkce školícího střediska zde nemůže převzít autoškola, neboť obsah výuky v ní se nepřekrývá s požadavky na obsah výuky ve školícím středisku. Vzhledem k tomu autoškoly nemohou automaticky disponovat dostatečně kvalifikovanými učiteli pro výuku v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů.
f) Účelem čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice je mj. umožnit členskému státu navázat při transpozici směrnice na stávající národní systém dalšího školení řidičů, čemuž v případě České republiky odpovídá systém slučující účast na kurzu a zkoušku, neboť takový systém obsahuje již platná právní úprava zákona.
Ministerstvo dopravy zároveň při přípravě novely využilo možností vyplývajících ze směrnice k snížení dopadů systému zdokonalování odborné způsobilosti na řidiče. Náklady na zdokonalování tak byly sníženy zejm. preferencí časovým rozsahem kratší alternativy vstupního školení (140 hodin oproti 280). Rovněž byl zjednodušen stávající systém pravidelného školení pro stávající držitele osvědčení profesní způsobilosti řidiče (pravidelné školení má méně hodin – 7h oproti dnešním 16 hodinám ročně a není zakončeno zkouškou). Navržená úprava též umožňuje, aby náklady na vstupní školení řidič nehradil vůbec, pokud výchozí kvalifikaci získává v rámci učebního programu na SŠ nebo SOÚ, nebo mu je hradí jeho zaměstnavatel.
Návrh zákona uvádí pouze obecný výčet oblastí, které musí být předmětem výuky v rámci vstupního školení, a které vycházejí z přílohy směrnice. Zkouška, kterou bude vstupní školení zakončeno, je koncipována jako písemná a musí ověřit znalosti ve všech oblastech, jež novela zákona ve svém výčtu pro vstupní školení uvádí. Konkretizace obsahu vstupního školení a podílu výuky a výcviku na celkovém časovém rozsahu vstupního školení, jakož i podrobnější úprava zkoušky je ponechána prováděcí vyhlášce. Návrh zachovává požadavek směrnice, aby bylo možné se účastnit výuky a výcviku v rámci výchozí kvalifikace i bez předchozího získání příslušného řidičského oprávnění, čímž se umožňuje souběžné absolvování výuky a výcviku k získání řidičského oprávnění a výuky a výcviku v rámci vstupního školení. Nejpozději před zkouškou zakončující vstupní školení však již musí být držitelem řidičského oprávnění příslušné skupiny.
Vstupní školení lze zároveň absolvovat i v rámci systému zrychlené výchozí kvalifikace, jenž umožňuje zavést čl. 3 odst. 2 směrnice. Výuka a výcvik v něm mají rozsah oproti standardnímu vstupnímu školení zkrácen na polovinu. Zkrácený rozsah vstupního školení je obligatorně stanoven pro řidiče vozidel, k jejichž řízení opravňují řidičská oprávnění podskupin C1, C1+E, D1 a D1+E.
Po úspěšném složení zkoušky zakončující vstupní školení vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností řidiči na písemnou žádost průkaz profesní způsobilosti řidiče. Průkaz má platnost 5 let a jeho držení (společně s řidičským průkazem prokazujícím držení řidičského oprávnění příslušné skupiny nebo podskupiny) opravňuje řidiče výše uvedených vozidel k jejich řízení. Zákon o silničním provozu již ve stávajícím znění obsahuje pro tyto řidiče mj. povinnost mít při řízení u sebe i osvědčení profesní způsobilosti řidiče, pokud jde o řidiče, který je povinen účastnit se zdokonalování odborné způsobilosti.
Navrhované pravidelné školení má omezenější časový rozsah – probíhá po dobu 5 let (od vydání průkazu profesní způsobilosti řidiče navazujícího na absolvování vstupního školení) formou každoročních kurzů, a poté v dalších pětiletých cyklech. Po absolvování výuky v rámci každého pětiletého cyklu pravidelného školení v plném rozsahu je řidiči vydáno nový průkaz profesní způsobilosti řidiče, jehož platnost se vždy kryje s ukončením další následujícího cyklu pravidelného školení a je tedy opět 5 let. Konkrétní vymezení obsahu výuky v rámci pravidelného školení, jakož i nejvyšší možný počet účastníků jednoho kurzu bude opět upravovat navazující vyhláška.
Významné doplnění stávající právní úpravy přináší navrhovaná novela autoškolského zákona v oblasti subjektu provádějícího výuku a výcvik v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů. Stávající právní úprava pouze konstatuje, že zdokonalování je oprávněna provádět osoba, která je oprávněna provádět výuku a výcvik k získání řidičského oprávnění. Navrhovaná právní úprava koncipuje v souladu se směrnicí institut školícího střediska a upravuje současně i podmínky pro jeho registraci.
Návrh obsahuje také úpravu vydávání průkazu profesní způsobilosti řidiče a některé podrobnosti nakládání s ním, která je věcně pojata poněkud jinak, především podrobněji a jednoznačněji, než jak je tomu v platném zákonném textu.
V souvislosti s transpozicí směrnice 2003/59/ES byla upravena i příloha č. 2 zákona, která stanoví druhy výcvikových vozidel pro výuku a výcvik k získání jednotlivých skupin řidičského oprávnění a jejich technické podmínky a která se použije také pro výcviková vozidla užitá k výuce a výcviku v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů, a to tak, aby text přílohy byl plně v souladu s úpravou přílohy II směrnice Rady 91/439/EHS ze dne 29. července 1991 o řidičských průkazech, ve znění směrnice 2000/56/ES.
Kromě právní úpravy zajišťující transpozici směrnice novela obsahuje také novou komplexní úpravu správních deliktů v oblasti věcné působnosti autoškolského zákona, která je v souladu se "Zásadami právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy", jež jsou součástí tzv. koncepce reformy správního trestání schválené usnesením vlády č. 162 ze dne 20. února 2002.
Součástí předkládaného návrhu zákona jsou i související novela zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), do nějž je nutno promítnout zejména nové vymezení množiny řidičů, kteří budou povinni mít při řízení u sebe průkaz profesní způsobilosti v souladu s osobní působností části páté autoškolského zákona ve znění navrhované novely, a drobná novela zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.
Transpozice směrnice 2003/59/ES je předloženým návrhem novely zákona zajišťována v hlavních obrysech právní úpravy směrnice a její plné transpozice bude dosaženo přijetím navazující vyhlášky, na niž je v novelizovaném textu zákona odkazováno a jejíž návrh je k předkládanému návrhu novely zákona přiložen.
Navrhovaná právní úprava by měla v konečném důsledku přispět ke zlepšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, protože by měla nejen zajistit zopakování a prohloubení znalostí a dovedností získaných řidiči v rámci výuky a výcviku k získání řidičského oprávnění, ale také získání dalších nových poznatků důležitých pro bezpečnější jízdu. Zdokonalování odborné způsobilosti se zároveň týká právě řidičů těch vozidel, jejichž pohyb na pozemních komunikacích vyvolává (vzhledem k jejich velikosti a hmotnosti a v případě autobusů též vzhledem k počtu jimi přepravovaných osob) dopravní nehody většího rozsahu, často s nejtragičtějšími následky a největším počtem obětí či účastníků nehody.
Vyhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem, s mezinárodními smlouvami a s právními akty Evropských společenství
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a zajišťuje implementaci příslušných předpisů práva ES.
Návrh zajišťuje transpozici směrnice 2003/59/ES; transpozice bude zcela dokončena až přijetím navazující vyhlášky, na niž je v novelizovaném textu zákona odkazováno.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Realizace návrhu nevyvolá požadavky na státní rozpočet, neboť náklady na činnost školících středisek nesou jejich provozovatelé. Návrh zároveň počítá s tím, že náklady výuky a výcviku v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů budou školícím střediskům hradit v pravidelném školení pro řidiče – zaměstnance jejich zaměstnavatelé, tedy provozovatelé silniční nákladní a osobní dopravy (resp. subjekty provozující a řídící silniční motorová vozidla, k jejichž řízení je třeba vedle řidičského oprávnění příslušných skupin mít též průkaz profesní způsobilosti řidiče nebo zaměstnávající řidiče takových vozidel), neboť jde o prohlubování kvalifikace podle zákoníku práce. Hrazení nákladů v ostatních případech (vstupní školení a pravidelné školení u řidičů, kteří nejsou zaměstnanci) návrh výslovně neupravuje, a to z toho důvodu, aby kromě řidiče, který tyto náklady bude hradit standardně, bylo umožněno jejich hrazení i jiným subjektem (např. střední škola jako školící středisko pro své studenty, zaměstnavatel apod.).
Co se týče dopadu na ostatní veřejné rozpočty, tak zkušební komisaři jako zaměstnanci obecních úřadů obcí s rozšířenou působností by již na těchto obecních úřadech měli pracovat podle platné právní úpravy, která s nimi počítá jak pro provádění zkoušek žadatelů o řidičská oprávnění, tak pro provádění přezkušování v rámci stávajícího zdokonalování odborné způsobilosti řidičů, takže se nepředpokládá žádný významný dopad ani na ostatní veřejné rozpočty.

Předpokládaný vliv navrhované právní úpravy na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady a dopady na životní prostředí
Předložená novela nemá dopady na rovné postavení mužů a žen a na životní prostředí, ani sociální dopady.
Ve vztahu k vlivu na podnikatelské prostředí přináší novela rozdíl oproti platné úpravě autoškolského zákona a tedy i jistý finanční dopad u části dotčených provozovatelů silniční nákladní a osobní dopravy nebo jiných subjektů provozujících vymezená vozidla v rámci své podnikatelské činnosti (a jen v části činností upravených v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů). Konkrétně u těch z nich, kteří v rámci výkonu své podnikatelské činnosti sami neřídí silniční motorová vozidla, k jejichž řízení je třeba vedle řidičského oprávnění příslušných skupin mít též průkaz profesní způsobilosti řidiče, ale kteří zaměstnávající řidiče takových vozidel.
Podle stávající právní úpravy hradí náklady na zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a přezkoušení bez výjimky žadatel. Navrhovaná právní úprava vychází z poněkud odlišného pojetí, kdy - jak je výše uvedeno - náklady na pravidelné školení hradí pro řidiče, který vykonává závislou práci, jeho zaměstnavatel. V ostatních případech bude náklady hradit především řidič, pokud mu je nebude hradit např. u vstupního školení v rámci svého učebního programu příslušná střední škola či střední odborné učiliště nebo na základě vlastního rozhodnutí zaměstnavatel apod.
Z výše uvedeného lze dovodit jistý finanční dopad na silniční dopravce, kteří zaměstnávají řidiče předmětných vozidel, nicméně vzhledem k rozsahu pravidelného školení (7 hodin za rok) by neměl tento dopad být natolik významný, aby výrazně ovlivnil hospodářskou situaci těchto subjektů.

3. Zákon č.374/2007 Sb. – text

II. Zvláštní část

K ČÁSTI PRVNÍ (Změna zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel)

K bodu 1
Navržené doplnění úvodního ustanovení včetně vložení příslušné poznámky pod čarou reflektuje v souladu s požadavky Legislativních pravidel vlády transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a směrnice Rady 91/439/EHS a zrušení směrnice Rady 76/914/EHS, ve znění směrnice 2004/66/ES.

K bodům 2 a 3
Vzhledem k nové úpravě zdokonalování odborné způsobilosti řidičů navrhované v novelizačním bodě 5 novely (část pátá autoškolského zákona) se odpovídajícím způsobem rozšiřuje předmět úpravy zákona č. 247/2000 Sb.

K bodu 4
Návrh v tomto bodě zajišťuje transpozici směrnice Komise 2000/56/ES, kterou se mění směrnice Rady 91/439/EHS o řidičských průkazech formou stanovení uvedené minimální doby trvání zkoušky z praktické jízdy v souladu s požadavky přílohy II předmětné směrnice.

K bodu 5
Návrh vkládá do zákona nové znění části páté „Zdokonalování odborné způsobilosti řidičů“, které zajišťuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a směrnice Rady 91/439/EHS a zrušení směrnice Rady 76/914/EHS (dále jen „směrnice“).
K § 46 odst. 1 a 2: návrh v obecné rovině vymezuje obsah a formu odborného zdokonalování odborné způsobilosti řidičů, a to v návaznosti na čl. 3 a přílohu I oddíl 1 směrnice. Odborné zdokonalování zahrnuje jednak prohlubování znalostí a dovedností nabytých v rámci odborné způsobilosti pro řidičské oprávnění, jak plyne z částečného překrytí jednotlivých oblastí, v nichž mají být získávány a prokazovány vědomosti podle přílohy II bodu 1.A. směrnice 91/439/EHS, ve znění pozdějších předpisů a podle přílohy I oddílu 1 směrnice 2003/59/ES, jednak získávání znalostí nových, neboť je zřejmé, že příloha I směrnice obsahuje i skupiny předmětů, které pro udělení řidičského oprávnění relevantní nebyly.
Forma zdokonalování odborné způsobilosti řidiče prostřednictvím vstupního školení a pravidelných školení byla zvolena s ohledem na čl. 3 směrnice, přičemž ve vztahu ke vstupnímu školení byla zvolena varianta zahrnující povinnou účast na školícím kurzu a zkoušce, podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bod i) směrnice. Možnost zrychlené výchozí kvalifikace podle čl. 3 odst. 2 směrnice pak návrh výslovně stanovuje jako možnost absolvovat výuku a výcvik v rámci vstupního školení ve zkráceném rozsahu v novém znění § 47.
K § 46 odst. 3 a 4: návrh pomocí taxativního pozitivního a negativního vymezení určuje skupinu řidičů, na které dopadá povinnost účastnit se zdokonalování odborné způsobilosti. Tyto odstavce transponují čl. 1 ve spojení s čl. 4 a čl. 2 směrnice. V zásadě se jedná o řidiče z povolání, kteří jsou oprávněni řídit motorová vozidla, jejichž maximální přípustná hmotnost převyšuje 3 500 kg nebo určených pro přepravu osob s více než 8 místy k sezení, kromě místa řidiče, a příslušných jízdních souprav. Směrnice v čl. 1 – narozdíl od původního návrhu Evropské komise – výslovně nezmiňuje, že její úprava dopadá pouze na řidiče z povolání, tato skutečnost však a contrario plyne z negativního vymezení osobní působnosti směrnice v čl. 2 písm. f) a g) (§ 46 odst. 3 písm. g) a h) návrhu).
U teritoriálního omezení účasti na zdokonalování odborné způsobilosti prostřednictvím obvyklého bydliště řidiče v čl. 4 směrnice, který odkazuje na čl. 14 odst. 3 nařízení Rady (EHS) č. 3821/85, bylo v § 46 odst. 2 písm. a) a b) návrhu zvoleno vymezení obvyklého bydliště obdobné s § 2 písm. hh) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedené ustanovení zákona č. 361/200 Sb. představuje transpozici čl. 9 směrnice 91/439/ES, který je obsahově shodný s čl. 14 odst. 3 nařízení (EHS) č. 3821/85.
K § 46 odst. 4: návrh zde řeší otázku hrazení nákladů na zdokonalování odborné způsobilosti řidiče. U řidičů, vykonávajících závislou práci, hradí náklady na pravidelné školení jejich zaměstnavatel, a to s ohledem na § 230 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, podle kterého náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace hradí zaměstnavatel. Náklady na vstupní školení hradí jeho účastník, popř. jiný subjekt.
K § 47 odst. 1 a 2: návrh zde podrobněji upravuje obsah vstupního školení (ve směrnici označováno jako „výchozí kvalifikace“) v návaznosti na čl. 3 odst. 1 písm. a) bod i) směrnice a přílohu I oddíl 1 a 2 směrnice. Školení obsahuje teoretickou (výuka) i praktickou (výcvik) část, v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) a přílohou I oddíl 1 a 2 směrnice. Teoretická část školení obsahuje část společnou pro všechny skupiny řidičských oprávnění a separátní části pro nákladní a osobní dopravu; jednotlivé oblasti, kterých se prohlubování a nabývání znalostí týká, jsou vymezeny v § 47 odst. 1 návrhu s ohledem na obsah přílohy I oddílu 1 směrnice. § 47 odst. 1 písm. a) – d) návrhu přebírá oblasti uvedené v § 20 odst. 2 zákona, neboť v těchto oblastech budou znalosti řidičů prohlubovány a zároveň pod takto obecně vymezené oblasti lze alespoň z části podřadit předměty uvedené v příloze I oddílu 1 bodech 1 – 3 směrnice. Ostatní oblasti teoretické části vstupního školení jsou nové, formulované podle výše uvedené úpravy směrnice. Podrobnější vymezení obsahu výuky bude obsahovat prováděcí předpis podle § 47 odst. 6 návrhu.
Ustanovení k užívání výcvikových vozidel a možnosti použití řidičských trenažérů představuje transpozici přílohy I oddílu 2 bodu 2.1 směrnice. Podrobnější vymezení obsahu výcviku bude rovněž obsahovat prováděcí předpis podle § 47 odst. 6 návrhu.
K § 47 odst. 3 a 4: návrh zavádí možnost absolvovat tzv. „zrychlenou výchozí kvalifikaci“ tak, jak ji zavádí čl. 3 odst. 2, čl. 5 a příloha I oddíl 3 směrnice. Zrychlená výchozí kvalifikace ve smyslu směrnice znamená zkrácení rozsahu výuky a výcviku v rámci výchozí kvalifikace na polovinu, v kombinaci se zvýšením věku, od kterého je možné řídit vozidlo určitých skupin, ve srovnání s minimálním věkem pro získání řidičského oprávnění (u skupin C a C+E od 21 let a u skupin D a D+E od 23 let; naopak u skupin C1, C1+E, D1 a D1+E jsou věkové hranice stejné, tj. 18 a 21 let).
S ohledem na komunitární úpravu tedy návrh jednak určuje plný rozsah vstupního školení, který činí 280 hodin (viz příloha I oddíl 2 bod 2.1 směrnice, srov. rovněž anglickou verzi textu), jednak zkrácený rozsah, který činí 140 hodin (viz příloha I oddíl 3 směrnice). Vstupní školení v plném rozsahu je pak předepsáno pro řidiče vozidel skupin C, C+E, D a D+E, tedy skupin, u nichž čl. 5 směrnice při absolvování zrychlené výchozí kvalifikace předpokládá zvýšení věkových hranic oproti získání řidičského oprávnění pro tyto skupiny (viz předchozí odstavec). Vstupní školení ve zkráceném rozsahu je pak předepsáno pro řidiče vozidel skupin C1, C1+E, D1 a D1+E, kde ke zvýšení věkové hranice nedochází, a fakultativně rovněž pro řidiče vozidel skupin C, C+E, D a D+E, pokud budou řídit vozidlo až od 21 resp. 23 let.
K § 47 odst. 5: návrh zde transponuje požadavek čl. 5 odst. 5 směrnice, v návaznosti na existenci obecné a zvláštní části výuky.
K § 48 odst. 1: návrh vymezuje v souladu s čl. 7 a 8 a přílohou I oddíl 4 směrnice obsah pravidelného školení, které má prohloubit a aktualizovat znalosti získané v rámci vstupního školení. Návrh u pravidelného školení na rozdíl od školení vstupního zavádí pouze teoretickou část (výuka); směrnice je v této oblasti podstatně stručnější než u výchozí kvalifikace (vstupní školení) a vnitřním členěním ani vymezením bližšího obsahu pravidelného školení se nezabývá. Bližší úpravu těchto oblastí ponechává na vůli členského státu, který je limitován účelem tohoto školení vyjádřeného směrnicí, tedy aktualizací nutných znalostí řidiče a důrazem na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a hospodárnou spotřebu pohonných hmot. Zavedení praktické části pravidelného školení (výcviku) se při rozsahu školení 35 hodin v rámci pěti let nejeví jako účelné, neboť výcvik by v takovém případě byl příliš krátký. Podrobnější vymezení obsahu školení bude obsahovat prováděcí předpis podle § 48 odst. 5 návrhu.
Na rozdíl od vstupního školení dále není v rámci pravidelného školení skládána zkouška, kterou zde směrnice nepožaduje.
K § 48 odst. 2 a 3: návrh vymezuje organizaci pravidelného školení z hlediska časového, kdy v souladu s čl. 8 odst. 3 směrnice je nastavena základní pětiletá perioda mezi ukončením jednotlivých běhů školení. Návrh tedy předpokládá celkový rozsah běhu pravidelného školení 35 hodin za pět let od vydání osvědčení profesní způsobilosti řidiče, přičemž pět let odpovídá době platnosti tohoto osvědčení. Těchto 35 hodin je rozděleno na roční sedmihodinové kurzy tak, jak to umožňuje příloha I oddíl 4 směrnice.
Odstavec 3 vztahuje úpravu pravidelného školení i na řidiče, kteří nejsou držiteli průkazu profesní způsobilosti řidiče vydaného úřady České republiky, ale osvědčení ve smyslu směrnice vydaného jiným členským státem, pokud se do České republiky přesunuli podle navrhovaného znění § 46 odst. 3. Ustanovení o sedmihodinovém rozsahu ročního kurzu pravidelného školení se na tyto řidiče nepoužije, jestliže do konce platnosti jejich osvědčení zbývá méně než 5 let; v opačném případě by totiž nemohli splnit celkový rozsah 35 hodin školení pro vydání nového osvědčení.
K § 48 odst. 4: návrh zakotvuje v návaznosti na čl. 8 odst. 5 směrnice ekvivalenci pravidelných školení řidičů nákladní a osobní dopravy.
K § 49: návrh stanoví, kdo může poskytovat výuku a výcvik v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů, přičemž požadavky, které musí tato osoba splňovat a rovněž požadavek na schválení a kontrolu takovéto osoby ze strany orgánů členského státu stanoví směrnice v příloze I oddílu 5 v návaznosti na čl. 6 odst. 1 písm. a) a čl. 7 odst. 2.
Proces ověřování splnění požadavků a schvalování poskytovatele výuky a výcviku (dále jen „školící středisko“) návrh upravuje analogicky k procesu registrace autoškol v §§ 2 a násl. zákona.
Žadatel o provozování školícího střediska musí, vedle požadavků § 50 návrhu, transponujícího přílohu I oddíl 5 bod 5.1 směrnice, být držitelem živnostenského oprávnění k provozování autoškoly, kdy se jedná o již existující vázanou živnost podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). Tento požadavek je třeba chápat především jako požadavek na zajištění odborné způsobilosti provozovatele školícího střediska v návaznosti na stávající právní úpravu této oblasti a to při nezavádění nové vázané živnosti. Tato podmínka neomezuje provozování školícího střediska pouze na provozovatele autoškoly, neboť nesměřuje k nutnosti mít registraci k provozování autoškoly.
Na registraci k provozování školícího střediska je po splnění zákonných požadavků právní nárok, a to v souladu s přílohou I oddílem 5 směrnice.
K § 50: návrh zakotvuje požadavky podle § 49 odst. 2 písm. b) návrhu, které musí žadatel o provozování školícího střediska splnit, aby byl zaregistrován obecním úřadem obce s rozšířenou působností a mohl školící středisko provozovat. Jedná se zejm. o požadavky na obsahové, metodické, organizační a materiální zajištění výuky a výcviku v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a o požadavky na odbornou kvalifikaci osob, které budou výuku a výcvik fakticky poskytovat. Tyto požadavky jsou formulovány v návaznosti na přílohu I oddíl 5 bod 5.1 přílohy směrnice.
Zajišťovat výuku a výcvik v rámci zdokonalování odborné způsobilosti je oprávněno několik kategorií osob. Jednak jsou to držitelé profesního osvědčení (tj. učitelé v autoškole), ovšem pouze v rozsahu výuky, k níž je opravňuje profesní osvědčení; půjde tedy zejména o předměty prohlubující znalosti osvojené při výuce a výcviku k získání řidičského oprávnění. Dále se bude jednat o vybrané kategorie zdravotníků podle § 22 zákona u výuky oblastí spadajících do zdravovědy a osoby s příslušným středním, vyšším odborným nebo vysokoškolským vzděláním a dostatečnou praxí v oblasti silniční dopravy u ostatních oblastí výuky.
Na výcviková vozidla, používaná v rámci zdokonalování odborné způsobilosti, se použijí ustanovení zákona upravující použití výcvikových vozidel v autoškolách, a to s ohledem na přílohu I oddíl 2 bod 2.1 odst. 2 směrnice.
K § 51 odst. 1: návrh zakotvuje povinnosti provozovatele školícího střediska v návaznosti na přílohu I oddíl 5 bod 5.2.1 směrnice. Jedná se zejména o povinnosti nadále dodržovat a splňovat skutečnosti prokázané při registraci školícího střediska, tedy zejm. provádět výuku a výcvik prostřednictvím odborně způsobilých osob a podle plánu předloženého při registraci, používat pro výcvik pouze výcviková vozidla, mít nezbytné prostory a vybavení pro poskytování výuky a výcviku a vést evidenci o činnosti střediska tak, aby byla zajištěna možnost účinné kontroly dodržování zákona. Pro zajištění řádného a efektivního výkonu státní správy je rovněž provozovateli školícího střediska uložena povinnost předem zasílat příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností informace o pořádaných kurzech v rámci vstupního a pravidelného školení.
K § 51 odst. 2 až 4: návrh ukládá školícímu středisku další povinnosti, jednak ve vztahu k příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (sdělovat změny skutečností rozhodných pro registraci), jednak vůči řidiči, který absolvoval výuku a výcvik ve školícím středisku. Zde se jedná o povinnost vydat řidiči, který výuku a výcvik ve středisku ukončil, potvrzení o jejím rozsahu a obsahu, přičemž tímto potvrzením se řidič prokazuje buď vůči obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (pro případ složení zkoušky po absolvování celé výuky a výcviku, nebo pro vydání nového osvědčení profesní způsobilosti řidiče po ukončení jednoho běhu pravidelného školení), nebo vůči jinému školícímu středisku, kde řidič pokračuje ve výuce a výcviku. Povinnost školícího střediska uznat v takovémto případě předchozí výuku a výcvik, doloženou potvrzením, ukládá § 51 odst. 4 návrhu. Tato povinnost je uložena k provedení čl. 7 odst. 2 směrnice.
K § 52: návrh upravuje odnímání registrace k provozování školícího střediska, analogicky k úpravě odnětí registrace k provozování autoškoly v § 6 zákona. Toto ustanovení návrhu rovněž zapracovává přílohu I oddíl 5 bod 5.2.3 směrnice, podle kterého lze odebrat nebo pozastavit schválení výcvikového střediska (v návrhu školící středisko), neplní-li toto nadále podmínky schválení.
K § 52a odst. 1: návrh stanoví podmínky pro přijetí řidiče k výuce a výcviku ve vstupním školení v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů. Pro absolvování vstupního školení nemusí být žadatel držitelem řidičského oprávnění, ale musí se již minimálně účastnit výuky a výcviku k jeho získání; tato úprava provádí požadavek čl. 5 odst. 1 směrnice.
Další podmínkou pro přijetí žadatele do vstupního školení je, že mu nebyl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, analogicky k § 13 odst. 1 písm. g) zákona (přijímání k výuce a výcviku v autoškole).
K § 52a odst. 2: pro přijetí k výuce a výcviku v rámci pravidelného školení ukládá návrh stejné podmínky jako pro přijetí ke vstupnímu školení, s tou výjimkou, že žadatel již musí být držitelem řidičského oprávnění příslušné skupiny a průkazu profesní způsobilosti.
K § 52b: návrh upravuje konání zkoušky ukončující vstupní školení (ať už řádné nebo opakované). Zkoušku absolvuje řidič na základě své žádosti u obecního úřadu obce s rozšířenou působností příslušného podle místa podnikání nebo sídla provozovatele školícího střediska, v němž řidič dokončil výuku a výcvik. Pro možnost vykonat zkoušku musí řidič doložit, že absolvoval výuku a výcvik v rámci vstupního školení v plném rozsahu a rovněž již musí být držitelem řidičského oprávnění příslušné skupiny. Rovněž zde se uplatní podmínky bydliště, popř. pracoviště podle čl. 9 směrnice.
Zkoušku provádí příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností prostřednictvím zkušebního komisaře, který provádí rovněž zkoušky žadatelů o řidičská oprávnění. Po provedení zkoušky vydá obecní úřad řidiči potvrzení o vykonání zkoušky a vyznačí v něm její výsledek.
Úprava zkoušek v návrhu zapracovává požadavky čl. 6 odst. 1 písm. a), čl. 9 a přílohy I oddíl 5 bod 5.2.2 směrnice.
Návrh dále zavádí základní úpravu obsahu a formy zkoušky, uzavírající vstupní školení, v návaznosti na povinnou písemnou formu a povinný rozsah zkoušky podle přílohy I oddílu 2 bodu 2.1 směrnice. Návrh rovněž umožňuje řidiči, který při zkoušce neuspěl, tuto opakovat, aniž by musel znovu absolvovat celé vstupní školení, a to nejvýše třikrát v průběhu jednoho roku od neúspěšné zkoušky.
K § 52c: návrh upravuje vydávání průkazu profesní způsobilosti řidiče; tento dokument, jehož vzhled je v rámci EU sjednocen v příloze II směrnice, potvrzuje, že řidič úspěšně absolvoval zdokonalování odborné způsobilosti řidičů (vstupní nebo pravidelné školení), a je nezbytný pro řízení vozidel podle pozitivního a negativního vymezení v § 46 odst. 2 a 3 návrhu. Toto osvědčení je členskými státy EU vzájemně uznáváno.
Průkaz vydává na žádost řidiče obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle obvyklého bydliště u občanů EU nebo sídla nebo místa podnikání řidiče popř. jeho zaměstnavatele u občanů třetích zemí (k tomu viz výše). Místní příslušnost pro vydávání průkazu profesní způsobilosti byla konstruována analogicky k úpravě skládání zkoušek k získání řidičského oprávnění v §§ 32 a násl. zákona a udílení řidičského oprávnění v § 92 zákona 361/2000 Sb.
Průkaz profesní způsobilosti řidiče je jednotný bez ohledu na to, zda podkladem pro jeho vydání bylo absolvování vstupního nebo pravidelného školení a doba platnosti průkazu je pět let, v návaznosti na čl. 8 odst. 2 směrnice.
Postup pro případ ztráty, odcizení, poškození nebo zničení osvědčení je formulován obdobně k postupu v případě ztráty, odcizení, poškození nebo zničení řidičského průkazu podle § 115 zákona č. 361/2000 Sb.

K bodu 6
V návaznosti na novou úpravu osob oprávněných k provádění výuky a výcviku v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů je rozšířen výčet kompetencí obecních úřadů obcí s rozšířenou působností o rozhodování ve věcech udílení a odnímání registrace k provozování školícího střediska podle nově navrhovaného znění části páté zákona, obdobně jako je tomu při rozhodování o registraci k provozování autoškoly, a (v návaznosti na návrhem nově koncipovanou komplexní úpravu správních deliktů) dále též o projednávání správních deliktů upravených v zákoně č. 247/2000 Sb.

K bodu 7 a 8
Návrh v sankčních ustanoveních zohledňuje novou koncepci správního trestání. Do návrhu zákona je zapracována úprava sankčních ustanovení v návaznosti na koncepci reformy správního trestání schválenou usnesením vlády č. 162 ze dne 20. února 2002. Podle požadavku Ministerstva vnitra, které odpovídá za oblast přestupkového práva, byla přepracována a nově konstruována celá část týkající se ukládání sankcí tak, aby byl návrh v souladu se Zásadami právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy.

K bodu 9
Oproti současné právní úpravě se navrhuje rozšířit rozsah zmocnění v návaznosti na nově navrhovaná ustanovení upravující zdokonalování odborné způsobilosti řidičů.

K bodu 10
Nové znění přílohy č. 2 zákona reflektuje požadavky, které na výcviková vozidla klade směrnice Komise 2000/56/ES, kterou se mění směrnice Rady 91/439/EHS o řidičských průkazech. Tato vozidla se rovněž dle přílohy I oddílu 2 bodu 2.1 použijí i při výcviku v rámci vstupního školení.

K bodu 11
Zrušuje se příloha 6, v níž byl dosud uveden obsah zdokonalování odborné způsobilosti řidičů. Podle návrhu bude obsah zdokonalování stanoven prováděcím právním předpisem.

K čl. II (přechodná ustanovení)
Navržená přechodná ustanovení reagují na zásadní změny, které nově navržená právní úprava přináší a jsou motivována nutností provázat dosavadní a nový systém zdokonalování a zajistit tak zejména plynulý přechod řidičů na nový systém.
V souladu s tím se stanoví lhůta, v níž jsou držitelé stávajících osvědčení profesní způsobilosti řidiče povinni požádat příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o vydání nového průkazu a rovněž doba ukončení platnosti všech stávajících osvědčení.
Přechodná ustanovení dále řeší situaci řidičů, kteří absolvovali zdokonalování včetně potřebného přezkoušení podle stávající úpravy, ale do účinnosti nového zákona jim nebylo vydáno osvědčení profesní způsobilosti a rovněž množinu těch řidičů, na které se povinnost zdokonalování podle stávající úpravy nevztahuje, ale kteří budou této povinnosti nově podrobeni v souladu se směrnicí podle navržené úpravy.
Řidiči, kteří získají příslušné řidičské oprávnění ve lhůtách stanovených směrnicí, budou osvobozeni od povinnosti absolvovat vstupní školení a obdrží průkaz profesní způsobilosti podle nové úpravy obdobně, jako řidiči, kteří získají řidičské oprávnění v období do 6 měsíců přede dnem nabytí účinnosti nového zákona (a z objektivních důvodů tedy po nich není možné požadovat, aby se v takto krátké době podrobili zdokonalování řidičů podle stávající úpravy). Toto ustanovení představuje transpozici čl. 4 a čl. 14 odst. 2 směrnice 2003/59/ES.
Osoby provádějící zdokonalování podle dosavadního zákona budou oprávněny provozovat činnost zdokonalování odborné způsobilosti podle nové úpravy po dobu 1 roku po nabytí účinnosti navrhovaného zákona. Roční lhůta se jeví jako postačující pro splnění všech podmínek opravňujících k provozování uvedené činnosti podle nové úpravy. Stanoví se rovněž doba, po kterou bude možné používat k výuce a výcviku výcviková vozidla, která nesplní požadavky nového zákona.


K ČÁSTI DRUHÉ (Změna zákona o silničním provozu)

K bodu 1
Uvedené ustanovení navazuje na nově navrhovaný § 52a zákona č. 247/2000 Sb. a odráží skutečnost, že žadatel o přijetí k výuce a výcviku v rámci vstupního školení nemusí být podle směrnice držitelem příslušného řidičského oprávnění.

K bodům 2 a 3
Vložené nové odstavce 9 až 11 § 6 zákona č. 361/2000 Sb. v návaznosti na novou část pátou zákona č. 247/2000 Sb. nově vymezují řidiče, kteří jsou u sebe povinni mít průkaz profesní způsobilosti řidiče, přičemž tato kategorie je vymezena tak, aby zahrnula i řidiče z jiných členských států EU. Odstavec 9 rovněž reaguje na zavedení zkrácené formy vstupního školení.
Odstavec 10 představuje transpozici čl. 5 odst. 4 směrnice 2003/59/ES.

K bodu 4
Navrhuje se rozšíření množiny řidičů na něž se nevztahuje povinnost dopravně psychologického vyšetření a vyšetření neurologického včetně EEG o skupinu řidičů vozidel ozbrojených sil ČR. Jedná se o řidiče, kteří musejí splňovat kromě požadavků stanovených obecně závaznými předpisy i požadavky upravené předpisy, v nichž je zdravotní způsobilost charakterizována odlišně. Požadavky na jejich zdravotní způsobilost jsou přitom náročnější a týkají se širšího okruhu osob, než jak je stanoveno zákonem č. 361/2000 Sb. Jedná se o specifika, která se svým obsahem podobají posuzování zdravotní způsobilosti řidičů vozidel požární ochrany, kteří jsou již z obdobné povinnosti vyjmuti.


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017